Od 4 měsíců jsem začala chodit občas na cvičák http://zkonovestraseci.wz.cz/, abych se seznámila a nebála se cizích psů i věcí. Nyní se snažíme s paničkou a Besinou každou neděli tento cvičák navštěvovat a vždy se moc těším.

Učím se tam nové věci jako je chůze u nohy na vodítku i bez vodítka, povely „sedni“, „lehni“, „vstáň", „zůstaň“, „volno“ atd. Zkrátka, aby byl ze mě vychovaný a ovladatelný pes.

Zde je cesta  ze cvičáku domů

15.11.2006 jsem paničce udělala hned 2x radost. Odložila mě a nechala setrvat na místě, i když kolem mě cvičili dva jiní psi a já vydržela a podruhé, když mi dala volno a já se rozeběhla na druhý konec cvičáku, kde si cvičil malý špic a já na zavolání přiběhla, i když jsem doběhla až k němu , pěkně se s ním pozdravit, to je slušnost a tryskem zpátky, ale i tak měla panička radost.

19.11.2006 jsem měla na cvičáku změnu, kromě kladiny, kterou už zvládám, mě panička vzala na „Áčko“. Ze začátku jsem se bála a nevěděla jak na to vylézt. Ještě že bylo nižší, protože na druhý pokus už to bylo lepší a pak se mi to tak zalíbilo, že stačilo říct "vpřed" a já byla nahoře. Z druhé strany však skáču, takže mě panička brzdí, z čehož nemám vůbec radost, protože skáču velmi ráda. Další věc, která byla pro mě ten den nová byla, že mě zavřela do kotce, a to se mi vážně nezamlouvalo. Celou dobu jsem hrabala a nadávala než si pro mě panička zase přišla. Možná by se to vůbec nestalo, kdybych nepřetrhla a nezničila obojek, když mě panička uvázala u stromu a šla s Besinou cvičit. Cvičení mě baví, chůzi u nohy jsem si  zlepšila, jen mě panička neustále opravuje a srovnává při zastavení. Prý si špatně sedám, ale já myslím že dobře, pěkně na paničku vidím a tak ji můžu číst myšlenky a že mám zadek šejdrem to mi nevadí.

26.11.2006 Stává se ze mě závislák. Povel volno jsem dnes vůbec neudělala, ani výcvikář mě nedokázal od paničky nalákat (mezi námi se ani  moc se nesnažil, kdyby mi něco nabídl, to by koukal) a přitom jak panička říká, venku ho mám "volno" předpisové. Při odložení jsem se za paničkou krásně plížila, abych ji byla na blízku, ale to se ji vůbec nelíbilo, nevím proč, vždyť jsem se ze země vůbec nezvedla, jen mírně prdelku, ale fakt maličko. Také mě panička vzala prvně do kruhu, kde uprostřed chodili dva divní chlapi, prý figuranti a máchali nějakým hadrem před čumákem. Vůbec jsem nechápala proč ostatní psi tak vyvádějí a když přišla řada i na mě, panička mě povzbuzovala a říkala, že je to lump a syčák, tak já začala štěkat, i když jsem měla nejdřív malý strach, ale pak jsem se rozštěkala pořádně a dostala jsem od figuranta pochvalu, že na poprvé štěkám pěkně. Bodejť, vždyť ten chlap byl fakt divnej. Jen ten hadr mi nic neříkal a tak za domácí úkol si mám s paničkou přetahovat o hadr. Odpoledne jsme to doma zkusili a mě se to moc líbilo.

7.1.2007 Dnes jsem se na cvičáku setkala s mnoha psy a byla jsem dost roztěkaná. Panička mě neustále napomínala a říkala, co to se mnou je. Nějak mě to nebavilo, nemohla jsem se soustředit a čuchala neustále po zemi. Po cvičení v řadovce jsme si zkusily nový povel "revír". Nevím proč mám obíhat ty dřevěné plenty, ale když to chtěla panička a ještě jsem za to dostala odměnu, tak jsem tedy běhala. Panička mi to bude muset lépe vysvětlit, abych pochopila ,proč musím až za plentu. Potom jsm šly do kruhovky na obranu. Tam se mi líbilo. Dokonce jsem dostala i kousnout do nějakého podivného rukávu. Nejprve mi to divně vonělo a vůbec mi to nechutnalo, ale na druhý pokus se mi to povedlo dobře chytit a držet, za což jsem dostala velikou pochvalu a ještě jsem si mohla kořist pěkně odnést. Panička říkala, že se nesu jak páv, ano byla jsem velice pyšná a rukáv jsem ani nectěla vrátit, ale pořádně s o něj potahat.

14.1 a 21.1.20007 - Tuto zprávu nechám napsat paničku, protože k tomu nemám co říct. 14.1. jse šli cvičit jako obvykle, ale Šagí to nijak nezaujalo, hlavně cvičení v řadovce, strašně se rozptylovala okolím, pak jsme šly cvičit samy a to bylo v pohodě. Na obraně to byla také katastrofa, vůbec ji to nebavilo, tak jsme šly domů. Další týden bylo cvičení o něco lepší i na obranu byla natěšená, ale juta ji na kousání vůbec nic neříkala, přitom předtím ji to tak pěkně šlo. Každý den není posvícení. Tímto se loučím a až bude něco s čím se budeme moci pochlubit, tak to sem napíšeme.

24.6.2007 konečně se dělo něco nového. Po základním výcviku poslušnosti jsem si šla zkusit mini pidi agility - 2 skočky a tunel. Po vhození míčku do tunelu jsem hned pochopila co mám dělat. Párkrát jsme si to zkusily s paničkou a pak už jen na vysílačku. Sice překážky jsem chtěla obíhat, ale do tunelu jsem se těšila, ale pak se povedlo i to, že si panička stoupla za obě překážky, zavelela a pak jen ukázala do tunelu.  Moc se mi to líbilo. Bylo, ale zase horko, takže jsem měla brzy jazyk na vestě, tak jsem se šla raději s míčkem schovat do tunelu a počkat než se panička vypovídá. Chvilí jsem si odpočinula a šly jsme ještě po 2 měsíční pauze na obrany, začaly jsme zase pěkně od začátku, byla jsme i trošku nervózní.

Na začátku dubna 2008 po dlouhé době jsme si šla zase zkusit kousnout, a to na nového figuranta Láďu Tejmla, který přijel navštívit náš cvičák. Moc se mi to líbilo, bylo to úplně něco jiného než jsem byla zvyklá, moc mi to vyhovovalo a panička byla také hodně spokojená. Mohl by jezdit častěji.

Červenec 2008 - bohužel z kousání nebude nic, figuranti nejsou a panička na to nemá čas, potřebuji hodně času, aby to k něčemu vypadalo, zkoušíme stopovat.

Září 2008 - stopování Šagí baví a celkem jí to jde, paráda, cvičíme pro radost, jinak nic nového.

Leden 2009 máme pauzu, očekáváme štěňata.

Jaro 2009 po odstavení štěňat jdeme zkusit hned závody, které nedopadají vůbec dobře, Šagí je natěšená, ale  panička kazí co se dá, nervozitou hlásá špatné povely, takže hrůza. Zkušíme zase stopovat, bohužel se nedaří, někde nastala chyba, sice to Šagí baví, ale čmuchá si jak chce. Totálně vypínáme a zkoušíme úplně něco jiné, začali jsem v dubnu 2009 docházet na tréninky agility. 

Srpen 2009 - přes léto jsme tréninky omezily, časově to paničce nevycházelo a tak začínáme opět se stopama, začátky jsou bezva.... snad se blýská na lepší časy.

Září - říjen 2009 - stopujeme jak se dá a panička přemýšlí, zda nezkusit nějakou zkoušku. I když stopování není pořád to, jak bych si představovala, ale je to jen obrat k lepšímu, i když někdy je Šagí jak aprílový počasí, jednou dělá hezky, jindy ošklivě.